Umístění v krajině, vzhled, historie... to vše jsou důvody, proč ji nominovat na Alej roku. Alej byla vysazena za panování kněžny Vilemíny z Auerspergu (1826-1898) na zdejším Zelenohorském panství.  Vilemína byla šlechtičnou z rodu Colloredo-Mansfeld. Vychovávána byla na císařském dvoře ve Vídni. Její rodiče vlastnili i zámek na Zelené Hoře a mladá kněžna sem občas jezdila trávit léto. V českých zemích byla tou dobou úřední řečí němčina. V mládí se Vilemína, patrně vlivem svých učitelů (Antonína Mánese či Františka Horčičky) a především své tety Vilémíny Kinské, naučila dobře česky a získala české národní cítění. To se projevilo například tím, že když bylo v roce srpnu 1850 zrušeno nevolnictví a v kraji nastala drahota a bída, nechala lidem pomoci potravinami z panských sýpek a pomáhala i svými finančními prostředky. Svými financemi pomáhala také opravit – a roku 1860 znovuotevřít – děkanský kostel svatého Jakuba Většího v Nepomuku, který byl od roku 1785 nařízením Josefa II. zrušen. Angažovala se také ve výstavbě nového hřbitova (1855), jenž nahradil stávající, který již nevyhovoval. Po manželově smrti (1867) Vilemína opravuje a zvelebuje zámek na Zelené Hoře. Modernizuje zdejší zámecký park i zahradnictví, vysušuje louky pod zámkem, v kraji zakládá kapličky či upravovuje silnice a buduje pěšiny, jež vybavuje lavičkami a altánky. V Nepomuku, v sousedství zámecké obory koupila někdejší Zelenohorskou poštu, kterou nechala upravit pro byt ředitele velkostatku a v její zahradě vybudovala Opatrovnu pro malé děti. Podporovala také kulturu a nadané umělce ze svého panství.